EN
Jistě jste se někdy rozhlédl a pomyslel si, jak pestrý a rozmanitý svět je. Pakliže Vás u toho napadla i otázka, proč tomu tak je, pak jste nakročil stejným směrem, po kterém se vydal i nejslavnější přírodovědec Charles Darwin. A právě jemu bychom tímto článkem chtěli vzdát malý hold.
Malý „Chuck“ se narodil 12. února 1809 do světa, který by šel sotva označit za jednotvárný. První rány dostávali električtí pionýři, parní pohon byl již patřičně rozjetý do století páry a mořeplavci se předháněli v tom, kolik po sobě budou mít pojmenovaných ostrovů.
Vysvětlení pro rozmanitost světa však bylo spíše monotónní. Příroda okolo nás byla vnímána zkrátka jako konstanta seslaná samotnými Nebesy. Avšak byl to právě zběhlý student medicíny a vášnivý sběratel brouků Charles Darwin, kdo přišel s ucelenou teorií, která jednou pro vždy změnila pohled člověka nejen na přírodu, nýbrž i na sebe samotného.
Možná nejpřevratnější vědeckou tezi lidské historie lze probírat z mnoha úhlů. Nám v Ponožkovicích se však zamlouvá především jeden její závěr: Pestrost je nejen přirozeným jevem, nýbrž i klíčovou ingrediencí pro fungování samotné přírody. Variace je počátkem i výsledkem evoluce.
Každá nová generace živých organismů s sebou přináší nové genetické mutace, které lze chápat jako návrhy či sázky do nikdy nekončícího procesu přirozeného výběru. Genetické modifikace, jež se ukáží jako vhodné pro dané podmínky, získávají výhodu a stávají se základem pro příští generace. Méně příhodné varianty čelí nepřízni a jejich další reprodukce je omezena.
„Tento princip, kterým se zachovává každá drobná variace, je-li užitečná, jsem nazval termínem přirozený výběr.“
Charles Darwin
Pakliže je tomuto procesu ponechán dostatek času, může se nashromáždit toliko genetických změn, že již lze hovořit o novém druhu. Pečlivě nashromážděné důkazy o tomto fenoménu Darwin slavně uveřejnil ve svém monumentálním díle „O vzniku druhů“ v roce 1859.
Z dnešního pohledu není hned zřejmé, proč bylo na vysvětlení této pro nás intuitivní teorie potřeba několik svazků a zhruba 500 stran vědeckého textu. V odpovědi na tuto otázku se však skrývá i podstata Darwinova génia.
Pro lepší vysvětlení je třeba vžít se do situace čerstvě Viktoriánské Anglie. Ta se od té dnešní lišila v mnoha ohledech. A jedním z nich byla síla náboženské víry a pochybnosti o existenci boha byly vyhrazeny pro intelektuální podivíny.
Podle sčítání z roku 1851 téměř dvě třetiny obyvatel navštěvovaly každý týden bohoslužbu v kostele. Ve Spojeném království v té době sloužila celá řada různých církví. Na původu světa a člověka samotného se však v zásadě shodovali: Bůh stvořil svět zhruba tak, jak jej nyní vidíme, včetně veškeré své rozmanitosti. Člověk přišel na řadu jako poslední a byl stvořen k obrazu Božímu.
Byť Darwin samotný či jeho teorie nikdy nepopřela existenci Boha, byla v přímé kontrapozici jednomu z pilířů náboženské narativy, o kterou se pro změnu opíralo celé společenské uspořádání.
Darwin si složitost situace uvědomoval a s vydáním své teorie dlouho váhal. Dokonce si pohrával s myšlenkou, že by z evoluční teorie výslovně vyňal člověka, aby zvýšil její stravitelnost.
Klíčovým bodem jeho strategie však bylo bezchybné zpracování důkazů a nekompromisní vědecká disciplína. Například hned v první kapitole věnuje lahodných 20 stránek popisu cíleného šlechtění poštovních holubů, které po vícero generacích dokáže vytvořit takřka nový druh. A více než třetina knihy je věnována možným námitkám proti teorii.
Komentáře (0)
Komentáře mohou přidavat pouze členové klubu
Přihlásit se Stát se členem