EN
Máloco ilustruje touhu lidského oka po barvách tak jako trnitý proces zrodu barevného filmu.
Co si publikum žádá, to také nakonec většinou dostane. Ovšem u barevných filmů si muselo dlouho počkat.
Původní technologie pro snímání obrazu zachycovala pouze intenzitu dopadajícího světla z fotografovaných předmětů. Intenzivní světlo „vypálilo“ do filmu světlou skvrnu a naopak temný předmět ponechal korespondující místo na filmu černé či velmi tmavé.
O barvě však nerozhoduje intenzita, nýbrž vlnová délka elektromagnetického vlnění, jemuž říkáme světlo. Přeneseně by se dalo říci, že bylo třeba naučit kameru vidět nový rozměr světa. To bylo však složité.
Dokonce tak složité, že první barevné filmy vznikaly kolorováním. Tedy ručním vymalováváním každého snímku, ze kterého se film skládá.
Vzhledem k tomu, že lidský zrakový aparát je schopen rozlišit jednotlivě zhruba 12 snímků za vteřinu a bezpečně vnímá kontinuální pohyb až od frekvence okolo 16 snímků za vteřinu, je kolorování každého snímku doslova a do písmene mravenčí prací. Minutová stopáž si totiž vyžádá ruční vymalování zhruba jednoho tisíce fotek.
Česká ponožka filmu a zejména tomu barevnému fandí a podporuje všechny, kdož mají v barvách podobnou zálibu. Ponožky z Ponožkovic se tak objevily například ve studentském filmu Obsazeno, který natočili aspiranti na titul z Vysoké školy ekonomické v Praze. Film si odnesl cenu diváků na tamním univerzitním festivalu Multifest.
Hnáni požadavky diváků někteří filmaři proces kolorování na počátku dvacátého století skutečně podstupovali. Bylo ale zřejmé, že je třeba nalézt rychlejší a levnější řešení.
To se dlouho nedařilo. Řešení se postupně objevovala, avšak cena fotografických filmů, na které se barvy zachycovaly, byla astronomická. A jejich využití tedy nepříliš rozšířené.
Technika se musela chtě nechtě ještě o kousek posunout.
Oním kouskem byl systém nazvaný Technicolor. Ten pomocí optického hranolu rozdělil kamerou přijímaného světlo (tedy obraz) do tří paprsků. Ty pak přešly přes tři barevné filtry na tři filmové pásy. Na jednom pásu byla "vypálena" intezita barvy zelené, na druhém intenzita modré a na třetím intenzita červené.
Tři barevné filmy byly následně fyzicky spojeny v jeden – konečně plně barevný – obraz, jenž byl promítán uchváceným divákům.
Samotná technologie Technicolor se udržela na hollywoodském výsluní od 30. až hluboko do 50. let minulého století, kdy jej vystřídaly pokročilejší technologie.
Dnes jsou filmy a barvy v nich zachycovány digitálně. Míchání červené, zelené a modré je však stále aktuální technologií tvorby barevného obrazu. Jedná se totiž o slavné RGB, neboli anglické Red, Green, Blue, kteréžto pravděpodobně využívá i obrazovka, ze které jste si přečetl(a) tento příběh nezastavitelné touhy lidského oka po barvách.
Prvním filmem, který byl natočen plnohodnotným tříbarevným technicolorem, byl v roce 1932 krátký kreslený Disneyho film Flowers and Trees. První hraný film pak následoval v roce 1935 a byl jím snímek Becky Sharp režiséra Roubena Mamouliana.
A tak se tedy nakonec lidé dočkali. Oči toužící po pestrosti najednou uviděly skutečné barvy světa kolem sebe i na filmovém plátně.
A stejné je to i s ponožkami. Proč totiž nechávat věci, které mohou být barevné, pouze v odstínech šedi?
Komentáře (0)
Komentáře mohou přidavat pouze členové klubu
Přihlásit se Stát se členem