Klub Pánů z Ponožkovic se samozřejmě stará v první řadě o pánské nášlapníky. Správný ponožkový kavalír však nezapomíná ani na dámské nášlapníčky, a tak se čas od času v Ponožkovicích urodí dámská edice ponožek. Ta se vždy stane příjemnou a vítanou kratochvílí, obzvláště pak pro našeho pana sekretáře, Huberta Ponožku.
Při obou předchozích dámských edicích bylo možné pozorovat, jak kolega Ponožka do noci postává u růžových přízí a s perem v ruce neúnavně přemýšlí nad každým slůvkem, jímž dámy osloví.
Zprvu jsme se obávali, aby nedošlo k sekretářově přepracování, avšak postupem času jsme si zvykli, že v prosinci, lednu a únoru, kdy se v Ponožkovicích tvoří i dámské ponožky, není s Hubertem moc řeč.
Letos však věc došla na hranu únosnosti. Inu, posuďte sami.
V prosinci, jehož druhá polovina se tradičně nese ve znamení oslav narození Pomazaného, Hubert málem utonul.
Během jednoho večera se totiž pokusil alespoň částečně napodobit Mesiáše a změnit víno ve vodu. To se mu však zřejmě nedařilo podle představ. Zklamání smíchané s nechtěným ovíněním jej podnítilo vyzvat syna Božího i v další jeho parádní disciplíně, tedy chůzi po vodě. V popisu přeskočíme několik pro Huberta méně důstojných chvilek a pouze podotkneme, že kolega Ponožka byl sice promáčený a zablácený, ale přežil bez trvalé fyzické úhony.
V lednu si pro změnu nepoučitelný Hubert bolestivě zablokoval krk.
Ve snaze zapůsobit svými znalostmi na příjemkyně dámské edice trávil dlouhé dny shrben nad historickými spisy. Zjistil u toho, že mnohé jazyky odvozují jméno prvního měsíce od římského boha pohybu Januse, který má hlavu se dvěma tvářemi. Zkoušejíc před zrcadlem, jestli se při dostatečně rychlém otočení hlavy dokáže vyrovnat alespoň božstvu nižší kategorie, pocítil však Hubert hned při prvním křupnutí ve ztuhlém krku velmi rychle svou pozemskost.
Prosincové i lednové útrapy se však nakonec ukázaly být cennými zkušenostmi. Vyčerpání z dvojité služby dámským i pánským nášlapníkům se totiž v únoru výrazně podepsalo na sekretářově psychice. Na tento měsíc mu navíc připadl úkol z těch nejtěžších, a to sice napsat dámám dopis na rozloučenou, jelikož na pokračování ponožkového schizmatu by již nestačil nejen náš sekretář, nýbrž i naše pletací jehly.
Hubert se dle svého zvyku opět zabořil do knih, aby načerpal inspiraci na to, jak si se svým posláním poradit.
Nikoho nás však nenapadlo, že by kolega zabrousil též na temnou stranu rozlučkové literatury. Až později jsme totiž objevili vedle Hubertova psacího pera také nevystřelenou nábojnici a pod stolem Goethův nechvalně proslulý román v dopisech Utrpení mladého Werthera, jež končí „Selbsmordem“, a to právě při psaní posledního dopisu na rozloučenou.
Naštěstí prosincová koupel v rybníce a lednová blokace krční páteře zřejmě Ponožkovi stačily k tomu, aby moudřeji vybíral, koho napodobuje. V únoru u něj totiž zvítězil Truffaldinho, čili Sluha dvou pánů, který v Goldoniho komedii nakonec musel kápnout božskou a přiznat, že dvojitou službu přes veškerou snahu trvale nezvládne.
„Je totiž na čase, abych přiznal, že být ponožkovým sekretářem pánů i dam současně dokáži pouze přechodně. Srdce by chtělo, leč sám tomuto tempu nestačím. Nezbývá proto, než po nějakou dobu zase honit jen jednoho zajíce a sloužit opět pouze pánským nášlapníkům.“
Hubert Ponožka,
Ponožkovice, únor léta páně dva tisíce osmnáct
Jest však věcí nadmíru jistou, že další dámská edice ponožek z Ponožkovic na sebe nenechá dlouho čekat, neb již teď se na ni všichni těšíme a Hubert ze všech nejvíce.
Jen na něj budeme muset dát tentokráte trošku větší pozor.
Komentáře (0)
Komentáře mohou přidavat pouze členové klubu
Přihlásit se Stát se členem