Jak jsme pro jednou pohleděli vzhůru aneb na návštěvě pražského planetária

Počátky pražského planetária sahají až do roku 1954, kdy jedna z účetních v německé firmě Carl Zaiss Jena přijala zálohu na dodávku speciální projekční aparatury uzpůsobené k promítání obrazu hvězdné oblohy na kupolovitou střechu, jež napodobuje nebeskou klenbu. Zařízení, které je srdcem každé instituce tohoto typu, se říká stejně jako budově, v níž je instalované: planetárium.

Věděli jste, že Planetárium Praha patří s kopulí o průměru 23,5 metru k největším na světě? Vůbec největším planetárium světa je v japonské Nagoyi.

Postupem let se technologie samozřejmě dostala ještě na vyšší úroveň, než byla v roce 1954. Návštěvníci pražského zařízení si tedy mohli už od konce 80. let užívat ještě o něco hezčích hvězdiček, a to díky unikátnímu optomechanickému systému Cosmorama, který dostal plných 60 diaprojektorů.

Od roku 2009 si pak diváci pochutnávají již na digitálním celooblohovém planetáriu s necelými padesáti miliony obrazových bodů neboli pixelů. Pro představu, běžné kino jich rozhýbe maximálně deset milionů.

Uznale pokyvujíce hlavou nad onou aparaturou jsme se však nemohli zbavit tíživého pocitu, že nám tu něco nehraje. Proč pořizovat takto drahou promítačku k ukazování něčeho na pohled tak nudného, jako je nekonečná vesmírná černota? Na to by stačila kombinace zhasnutého lustru a několika skomírajících kapesních baterek.

Odpověď na naši zvídavou otázku nás málem vyzula z ponožek. Nejenže je vesmír domovem mnoha velmi barevných těles, kupříkladu hvězd typu žlutý prcek, mezi něž se řadí i naše Slunce, ale navíc se tam s barvami zachází velmi kreativně.

Věděli jste, že ředitelem pražského planetária byl plných 39 let Antonín Rükl, známý český popularizátor astronomie, spisovatel a ilustrátor? V čele byl téměř od otevření až do roku 1999.

Nejteplejší místa v kosmu jsou totiž modrá (od 8 000 °C výše), zatímco ty nejstudenější hvězdy jsou červené. Pokud byste tedy někdy přišli ke kosmickému kohoutku s vodou, opatrně, abyste to nepopletli a nespálili se.

Ještě více zarážející pak je průměrná barva vesmíru. Vědcům z americké univerzity Johna Hopkinse totiž vyšla… béžová. Přiznávajíce, že jim k objevu dopomohla nejedna dávka silné kávy, pojmenovali tuto barvu „kosmické latté“. Barva se zhruba podobá barvě světlých částí na Vašich prosincových ponožkách z roku 2017.

Návštěvu Planetária Praha jsme ukončili s uspokojujícím poznáním, že ve vesmíru zřejmě neexistuje místo, které by bylo o barvy ochuzeno. Barevné ponožky by se tedy neztratily ani u mimozemských obyvatelů našeho vesmíru.