Upocený elegán Pierre de Coubertin

Jen málokdo zanechal na světové kultuře takovou stopu svého nášlapníku, jako francouzský pedagog, politik a společenský aktivista Baron Pierre de Coubertin. Již jako náctiletý, dosyta využívající možnosti vzdělávání mladého aristokrata, objevil kouzlo tajů bájného antického Řecka. Čím více si o mýtickém státě na jihu Evropy zjišťoval, tím více si romantizoval dřívější způsob života. Zásadním pro něj byl objev Olympijských her, sportovního klání, jež mělo za úkol svolat nejlepší sportovce široko daleko a nechat je poměřit své síly v různorodých disciplínách. Pierre vnímal francouzskou tělesnou osvětu jako žalostnou a zapřísahal se, že obnovením her docílí povýšení péče o fyzično na novou, úctyhodnou úroveň.

Přestože se zpočátku potýkal s nepochopením, Coubertin nevzdal svůj sen vzkřísit starodávnou tradici oslavující mír a krásu pozemského světa. Za pomoci své jasné vize, odhodlání a brilantního politického umu dokázal založit Mezinárodní olympijský výbor a po dlouhých 1500 letech obnovil mnohými zapomenutou tradici. První Olympijské hry se konaly v Aténách roku 1896 a zaznamenaly ohromný úspěch. Většinu disciplín převzal z dávné historie s občasnými moderními obměnami. Kupříkladu osvěžil koncept pětiboje, jenž nazval moderním a zúčastněné prověřil v různorodých aktivitách typických pro statné vojáky dané doby.

Coubertin představoval dokonalý ideál galantního jedince, jenž oplýval silou stáda volů a moudrostí houfu sov. Celý svůj život zasvětil studiu vědomosti a lidského poznání, ovšem nezapomínal také na řádnou péči o svou tělesnou schránku. Za své zásluhy na vylepšení mezinárodních vztahů si v roce 1935 vysloužil nominaci na Nobelovu cenu za mír. Byl autorem olympijského protokolu, ceremoniálů zahájení i zakončení her či oceňování nejlepších sportovců, vytvořil olympijskou vlajku, symbol pěti kruhů i heslo „Rychleji, výše, silněji“.

Naše Ponožková rada si dlouhé dny lámala hlavu, které ponožky by dnes Pierre pravděpodobně oblékl, aby nikoliv z tribuny, ale z pohodlí svého domova mohl sledovat výkony všech sportovců. 

Po úmorné diskuzi a ještě úmornějším vedru v zasedací místnosti bylo rozhodnuto, že by se jednalo o ponožky kotníčkové, nikoliv klasické dlouhé. 

Při volbě vzoru se naštěstí našla jistá shoda na kruhovitých tělesech, která mu budou připomínat odměny, jež závodníci na jeho hrách získají.