Kdyby Indiana Jones sbíral květiny

Zadruhé byla výdrž jeho nejdůležitějším povahovým rysem. Při své první expedici rok sbíral kvetoucí podklady čínské provincie Yunan. Pak však jeho skupinu přepadli vzbouření tibetští mniši. Všechny až na Forresta pobili. Mladý botanik unikl díky své duchapřítomnosti a odvaze. Další dva týdny se schovával v džungli zcela bez výbavy a zásob. Téměř zemřel hlady a několikrát unikl dopadení a jisté smrti skokem ze srázu, aniž by cokoliv věděl o tom, jaké přistání jej čeká. Jednou si těžce si poranil nohu, když mu ji proťal bambusový kůl. 

Při návratu do civilizace byl považován za vstanuvšího z mrtvých. Pracovníci britského konzulátu pro něj ihned zorganizovali cestu domů. On na ni neměl ani pomyšlení. Naopak přemluvil jednoho pracovníka konzulátu, aby s ním podnikl druhou sběratelskou výpravu do neprobádaných částí horního toku řeky Mekong. Ani tato výprava neskončila úspěšně, neboť souputník podlehl malárii. 

Pro záchranu svého druha udělal Forrest maximum. Když však již nebylo pomoci, řekl si, že do třetice všeho dobrého a vydal se opět hledat květiny do zákeřné džungle. 

Jeho specialitou byly rododendrony. Tentokrát ale malárie skolila přímo jeho. Opět jen o vlásek unikl smrti a nyní již nebylo zbytí. Bylo třeba vrátit se do Skotska a podstoupit dlouhou léčbu. 

Běžný smrtelník by na Forrestově místě zřejmě vůbec nepřežil. A pokud snad ano, zkusil by na Yunan co nejrychleji zapomenout. On se tam vrátil ještě pětkrát. Stal se tak nejúspěšnějším objevitelem květin všech dob a zapsal se nesmazatelně do herbářů po celém světě. 

Není tedy pochyb o tom, že George Forrest by především dbal na to, aby jeho ponožky mnohé vydržely. 

Co se vzoru týče, věříme, že George by bez zaváhání sáhl po kytičkovaných ponožkách. To i přesto, že jeho cesta k botanice byla nepřímá. Vyučil se totiž lékárníkem, což mu mimochodem několikrát zachránilo život. Klíčové však bylo, že na konci 19.století si ještě lékárníci sbírali své vlastní léčivé bylinky a právě sběr květin mu přirostl k srdci natolik více než lékárenská praxe. 

Proto se dá usuzovat, že by pro své ponožky zřejmě preferoval vlákna rostlinného původu, jako jsou bavlna a bambus. Avšak s bambusem jeho noha zažila traumatický kontakt při jeho zranění během první své expedice do Yunanu. Favorizovat tedy můžeme bavlnu. Je však třeba upozornit, že by nebyl prvním a ani posledním Skotem s blízkým vztahem k ovcím, a proto se neodvažujeme zcela vyškrtnout ani ovčí vlnu.   

Naštěstí u délky ponožek je jasno. Forrest byl velkým vyznavačem podkolenek. Většinu svého života strávil ve vysokých botách připomínající holinky, aby se mohl brodit džunglí a na většině dobových fotografiích mu z nich čouhají podkolenky. Bohužel se jedná o fotografie černobílé, takže přesně nevíme, jakou měly barvu.