Březen '22

Přichází totiž jaro a příroda se pochlubí vším zeleným, co má k dispozici. Stojí za tím chemická reakce, která kdysi život na naší planetě málem zahubila. Jak se to celé odehrálo?

Psal se rok přibližně dvě a půl miliardy před naším letopočtem a jeden druh primitivních mikrobů se začal pyšnit evoluční „novinkou“. Naučil se získávat energii přímo ze slunečního světla. Vedlejším produktem přitom byl toxický plyn zvaný kyslík. Fotosyntetizující mikrobi si na kyslík vyvinuli imunitu, ale okolní život jím skoro uhasili. Evoluce ovšem kvapem – během několika málo desítek miliónů let – přišla novým s využitím kyslíku. Dýcháním.

Co to má společného s jarním zeleněním? Všechno, protože fotosyntéza dnes veškerý život pohání. Ji samotnou pohání modré a červené světlo. To si chlorofyl schroupe a zbytek světelného spektra odhodí do okolí. Jelikož se bílé světlo ze Slunce ochuzené o modrou a červenou část stává zeleným, jeví se nám rostlinstvo zelené. Dá se přitom říci, že podobně jako dříve kyslík i zelená barva je vlastně nechtěným vedlejší produktem fotosyntézy.

Evoluce proto opět přišla s řešením a jeho součástí jsou tyto březnové ponožky. Na zelenou barvu jsme se totiž jako živočišný druh skvěle adaptovali a její odstíny rozeznáváme zdaleka nejlépe ze všech barev. A navíc jsme si ji oblíbili. V čínské kultuře je zelená považována za barvu harmonie. Greenpeace ji pak doslova spojili s mírem a zelená je také oblíbenou páteční barvou nejen švédské mládeže. A zelenou na semaforu asi ani nemusíme zmiňovat. Tou pravou třešničkou by však měly být právě ponožky, se kterými máme pro své kroky zelenou vždy.