Srpen '20

Nechtěli jsme však zvolit klasický oceánský horizont, neboť přímořským pobytům letošní nejen léto dvakrát nepřeje. Napadlo nás proto inspirovat se západem slunce v místě, kde je tento jev neméně podmanivý, a přitom nejde o typický dovolenkový ráj.

Loučící se slunce ochucené o delikatesní odstíny červené a oranžové Rayleighovým rozptylem světla musí vypadat báječně nad dunami béžového písku Libyjské pouště. Denní teploty přes 50 °C ale činí z tohoto panoramatu zároveň oslavu přežití.

Co se však vláhy týče, je to v Libyi téměř aquapark oproti takové jihoamerické poušti Atacama. I tam ale musí být západy slunce dechberoucí. A to doslova, neboť řidší atmosféra způsobená vysokou nadmořskou výškou spolu s naprostým suchem činí z této náhorní plošiny vhodného kandidáta pro testování technologií vyvíjených pro expedici na Mars.

Když už padla řeč na rudou planetu, marťanský namodralý západ slunce by se možná dal považovat za roztomilou vesmírnou exotiku. Avšak je třeba si uvědomit, že za ní stojí všudypřítomné prachové částice a že Slunce se zde jeví zhruba o 40 % menší než na Zemi. Nad neuspokojivým večerním pohledem by navíc nebylo radno si ani moc povzdechnout, neboť atmosféru tvoří z 96 % oxid uhličitý a noční teplota může klesnout i pod mínus 100 °C, což by mohlo stačit na jinak složitě dosažitelné omrzliny plic. Tak jsme si říkali, zda ty naše domácí červánky nejsou vlastně nejhezčí.