Únor '20

Průběh je vždy stejný. Některý z kolegů zaslechne opovržlivé vyjádření o ponožkách a nenapadne jej nic lepšího než se o tento skličující zážitek podělit s celým kolektivem.

Tentokrát se proto Hubert Ponožka, náš sekretář, rozhodl kolegy jednou provždy přesvědčit o tom, že nesmí být přecitlivělí, neboť ani my v Ponožkovicích jistě nedoceňujeme vše podstatné. Často totiž na svých oblíbených procházkách lesem jen v ponožkách hleděl hloubavě na zablácený úplet. Na jedné z nich mu to došlo. Bahno, bláto, hlína, zkrátka nejsvrchnější vrstva matičky země je přeci přesně to, co hledá!

Směs rozpadlé horniny, vody, vzduchu a organických zbytků je samotnou esencí života nejen pro lidstvo, nýbrž pro celou suchozemskou přírodu. Přesto se plácání v bahně užívá jako metafora k živoření, bláto s louží jsou běžně házeny do jednoho pytle a v některých jazycích se dokonce užívá stejné slovo pro hlínu jako pro špínu, a někdy i hůř.

Musel se ale vypořádat s námitkou, že hlína je sice životodárná, avšak z hlediska barev zhola nudná. Opak je pravdou, oponoval Hubert. V současnosti je klasifikováno více než dvacet tisíc druhů hlíny a jedním ze základních rozeznávacích znamení je právě jejich barva. Hubert se trefil do černého – či spíše do tmavě hnědého. Radní začali nesměle připouštět, že desítky tisíc odstínů hnědé již stojí za zmínku. A dokonce i za ponožku.