Leden '20

Okamžitě jsme si však uvědomili omezenost našeho pohledu. Je přeci mnoho zásadních událostí, které naše oči nevidí.

Vezměte si kupříkladu příliš rychlé kmitání včelích křídel či puk vystřelený z hokejistovy hole. Mozek moudře usoudí, že by nás z takové rychlosti bolela hlava, a překryje ji takzvanou „pohybovou neostrostí“. Tu můžete spatřit třeba hned. Stačí, když si před obličejem začnete mávat rukou nejrychleji, jak umíte. Výsledná šmouha je právě zmíněným jevem. Jen bych doporučil neprovádět tento experiment na veřejnosti.

Slepotu nalezneme i na opačném konci rychlostního spektra. Vidíme snad pouhým okem rozkvétat květiny či zamrzat jezera? Neviditelně pomalé procesy jsou přitom ústřední i pro náš život. Štěstí rychle nabyté je polétavé a nejpevnější zdraví má ten, kdo jej postupně tuží.

Bude-li se Vám tedy zdát, že nestoupáte ke svým cílům, vězte, že zdání může klamat, a vzpomeňte si třeba na lednový ponožkový exemplář. Na první pohled mu dominuje horizontální vzorování, ale ve skutečnosti vzor úspěšně stoupá od špičky až k hornímu lemu ponožky. I s malým sklonem lze za čas vystoupat vysoko.