Září '19

„Rovnou přiznám, že v jinošských letech nebylo září mým oblíbeným měsícem. Ve vyzrálejším věku se však můj náhled změnil. Roli při tom jistě sehrál kontroverzní fakt, že již nemívám dva měsíce prázdnin. Stále však tento měsíc vnímám jako nový počátek a příležitost vytyčit si nové cíle. A kým jiným se při tom inspirovat, když ne největším budovatelem lidské historie?

Přesněji řečeno budovatelkou, jejíž oblíbenou barvou jest – jak jinak – červená. Nikoliv však rudá, ale spíše naoranžovělá. Mou šampionkou je totiž cihla. Pro svou praktičnost se tato stavební jednotka objevila téměř ve všech pokročilejších kulturách od biblického Babylónu přes starý Řím až po pravý břeh Vltavy. Mimochodem, jedna pražská cihelna, ve které se pálilo mnoho cihel, kdysi stávala přesně v místech dnešního Národního divadla. Inu, historie má někdy vskutku plamenný smysl pro humor.

Hlavní důvod oné přehlížené globální popularity je u cihly stejný jako u ponožky: kompatibilita k lidské končetině. Pro pohodlnou manipulaci je totiž velikost cihly odvozena od velikosti lidské ruky.

Jakkoliv však cihla i ponožka umožňují lidskému pokolení stoupat vzletně k výšinám, obě skromné ikony pokroku v sobě nesou též varovné poselství. Ani statní Babylóňané s cihlou v ruce nevystavěli věž do nebe. A jak jim cihly padaly na bosé nohy, každý začal nadávat, jak mu ústa narostla, a už se spolu nikdy nedomluvili. Z toho plyne poučení, že i člověk vybavený cihlou potřebuje správné obutí, aby dosáhl svých cílů."

Hubert Ponožka,
sekretář Klubu Pánů z Ponožkovic