Za oponou Operace trenýrky

První trenýrkový pokus vyšlehl z Nejvyšší ponožkové rady již v prosinci 2016. Premiéra přinesla mnoho radostných zjištění. Tím nejdůležitějším bylo, že vizuální souznění celého pánského podvozku je cílem vskutku honosným.

Bylo však také třeba polít si ponožky čistým vínem a přiznat si některé nedostatky. Nejzásadnějším bylo nepřesné rozlišení velikostí, takže nemálo členů Klubu cítilo v pánevní oblasti o něco větší pnutí, než na které byli zvyklí. A bohužel se nejednalo o dobrou zprávu. Hned po dosažení osvícení jsme učinili korekci, avšak lehký otlak na našich trenýrkových snech přetrval.

Nedokonalosti jsme s odstupem spatřili také na poli pletařském i krejčířském a padlo tedy rozhodnutí zchladit trenýrkové vášně do doby, než nalezneme společné slovo s lepšími mistry zmíněných cechů.

Krom toho převládala na Nejvyšší ponožkové radě nechuť ke spouštění Operace trenýrky v příležitostném či dokonce náhodném režimu. K systematickému řešení však bylo třeba od základů změnit fungování naší elektronické kartotéky. Chudinka byla původně konstruována pouze pro správu ponožkového členství. Evidence pravidelného trenýrkování pro ni bylo stejně přirozené jako řízení automobilu ze sedadla spolujezdce. Nešlo se dále schovávat: technický pokrok byl nutný.

Jak tomu tak už bývá, pokroku jsme dosáhli výrazně později a ve znatelně zpocenějších ponožkách, než jsme si na počátku malovali. Na druhou stranu jsme zažili pestrou paletu emocí, o kterých jsme se domnívali, že nemohou být směřovány vůči neživému přístroji. Mohou.

V roce 2019 však na scénu přišel nový krejčovský mistr a s příslibem eliminace předchozích neduhů se začala rýsovat nová kapitola trenýrkové operativy v Ponožkovicích.

Dvě úpravy původního plánu jsme však udělat museli.

První se týkala trenýrkové kadence. Tu jsme prozatím upravili ze čtvrtletní frekvence na frekvenci půlroční. Hlavním argumentem bylo, že jsme stále ve fázi učící, a je tedy třeba, abychom započínali přípravy dalšího trenýrkového zásahu až po získání zpětné vazby na předcházející trenýrkový výtvor. Příprava sady trenýrek a ponožek však vyžaduje proces delší než zmíněné čtvrtletí a tudíž nebylo možné zapracovat nové poznatky rovnou do další trenýrkové edice.

A co je příklad takového poznatku neboli mušky, kterou je třeba chňapnout a dostat ji z okolí našich pánevních rubášů? Cedulka na rubové straně trenýrek, druhá to úprava.

Cedulka prošla již třemi evolučními stádii a změnám není konec.

První varianta trpěla dvěma nedostatky. Zaprvé mohla v některých konstelacích vzbuzovat lehce škrábavý pocit pod bedry, zadruhé se z ní stíralo poselství, které nesla, čímž se stávala smysluprostou.

U druhého evolučního stupně došlo k vyšití poselství tak, aby se působením potu a tření nestíralo. Nový materiál však lehce zhoršil první nedostatek, a to sice občasný výskyt škrabání uprostřed zadní části korpusu.

U třetího stádia jsme sice zachovali metodu vyšití sdělení, avšak změnili jsme způsob přišití samotné cedulky. To se ukázalo jako výrazný krok vpřed, neboť stálost vyšitých údajů nebyla narušena a zároveň není cedulka v tak těsném kontaktu s pokožkou. A navíc v případě, že by stále docházelo k nyní spíše šimrání, je možné cedulku jednoduše odstřihnout.

Ani s tím jsme se však zcela nespokojili, neboť účastník Operace trenýrky by neměl být vystaven sebemenšímu riziku, že se cedulkou bude muset zabývat. Proto jsme se ponořili hluboko do oblasti cedulkotvorby a nalezli materiál jemný jako hedvábí společně s metodou tisku vysoké stálosti. Bohužel jej z důvodu současných omezení výroby v celém dodavatelském cyklu nedokážeme aplikovat na zářijový exemplář, jak jsme původně zamýšleli. Věříme však, že účastníci Operace trenýrky budou mít vzhledem k více než obstojnému současnému řešení a náročnějším podmínkám posledních měsíců strpení a pochopení. I cedulková dokonalost je na dohled. Třeba vytrvat.