Květen '24

Ještě poutavější kontury dotaz získá, převedeme-li otázku do světa barev: Existovaly by pestré barvy i v případě, že by nebyly oči, jež by je viděly?

Naše ponožková hrdost nám nedovolí jít vyšlapanou cestou omletých alibismů o tom, že záleží na definici světla, respektive zvuku. Zda je chápeme jako měřitelná vlnění či až jako nervový impulz vyvolaný na základě toho kterého vlnění. Prohlašujeme tedy v této věci jasně, že bez očí by bývala většina barev vůbec nebyla, a dokladem téhož budiž květnový záhon krytosemenných rostlin neboli květin.

Není totiž náhodou, že první pestrobarevné květy se začaly objevovat zhruba před sto miliony let, tedy v čase, kdy první opylovači začali vidět širší barevné spektrum. Do té doby dominovala rostlinám zelená, aby pomocí fotosyntézy získaly co nejvíce energie. Po většinu své existence tak dinosauři nebyli obklopeni rajskou zahradou, nýbrž hnědozelenou míchanicí.

Až odvážné evoluční rozhodnutí, při němž některé květiny nahradily své nejvýkonnější zelené solární panely za barevné poutače na nektar, odšpuntovalo barevnou jízdu, neboť co opylovač to jiný barevný vkus. Včelky nejlépe vidí žlutou a modrou. Kolibříka nejčastěji zaujme červená a noční motýl neboli můra si přirozeně povšimne nejspíše květů bílých.

A tak stejně jako u ponožek, kdyby nebylo oka, jemuž barvy lahodí, nebylo by ani exemplářů barevných.