Říjen '21

Jev nazýváme „hranatost v oblině“ a domníváme se, že jsme první, kdo se jeho měřením zabýval. Nastává v situaci, kdy se hranatá či dokonce schodovitá struktura začne jevit dokonale oblá tím, že od ní pozorovatel ustupuje do dostatečné vzdálenosti. Členy jsme vyzvali, aby si své pletené pomůcky nasadili a následně požádali dobrovolníka z jejich okolí, aby od nich ustupoval do chvíle, kdy se mu hranaté vlnky začnou zdát oblé. Pak změříme vzdálenost, která byla k optickému zaoblení třeba. Získali jsme tak hodnotu v metrech.

To je ale pouze polovina výsledku, neb jsme nevzali v potaz kvalitu dobrovolníkova zraku. Ten se tradičně měří pomocí Snellenovy tabule, povinně visící v ordinaci každého očního lékaře. Ideální zrak popisuje výsledkem 6 na 6 neboli „na 6 metrů vidí to, co by měl člověk na 6 metrů vidět“. Pakliže dobrovolník zpozoroval zaoblení na ponožkách z 5 metrů, popsali bychom takovou oblinu jako 5 na 6 na 6 neboli „hranatost v oblině viditelná do 5 metrů při zraku, který vidí ze 6 metrů to, co má ze 6 metrů vidět“.

Jistě budete souhlasit, že tato míra je poněkud krkolomná a daleko elegantnější by bylo vytvořit zcela novou jednotku. I přes nezměrnou skromnost našeho sekretáře Huberta Ponožky se Hubert inspiroval u kolegů Isaaca Newtona či Heinricha Hertze a výše zmíněné hranatosti v oblině přisoudil sílu 5 Hubertů. Neboli 5 Hb. Čeká nás mnoho kroků nutných pro zápis nové jednotky do mezinárodních standardů.