Květen '19

Zprvu tomuto nešvaru nevěnoval Hubert Ponožka, sekretář Klubu, žádnou pozornost. Co na tom, že si kolegové čas od času hodí při práci nohy na stůl a pokochají se svými ponožkovými skvosty? Jistě se po chvíli opět se vší vervou pustí do dalšího ponožkového konání.

Mýlil se však, neb lenost prorostla srdce ponožkových kolegů. V tu chvíli si vzpomněl na italského pragmatika Niccola Machiavelliho, který pravil, že potíže jsou jako nemoc. Na počátku není složité je léčit, ale vidět. Na konci naopak není složité je vidět, ale léčit.

Co s tím? Úvahy se táhly od dalších Machiavelliho metod až po Leninovu zásadu, že kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Ani tyto hrátky s ohněm však úspěch nepřinesly. Poslední zbytky sil tak Hubert vsadil na kartu květnové romantiky.

„Kolegové, náš Klub je jako poupátko a Vaše práce jako vláha. Bez ní poupátko uschne a nikdy nevykvete. Vaše nášlapníky budou navždy barev prosté. A pro dámy tuze nudné, neb srdce dámy touží po bující květeně!“ zněl jeho hlas jednacím sálem.

Ospalé oči se začaly otvírat, ztuhlé krky otáčet a i Hubert pochopil, že ani k mužovu srdci nelze hledat klíč v jeho mozkovně.